Entlebušský salašnický pes

Trocha historie

Chceme-li vystopovat původ tohoto plemene, musíme se vrátit o téměř sto let zpátky a vydat se do odlehlých údolí švýcarských Alp. Právě sem zavítal před mnoha lety curyšský profesor Albert Heim, kterého můžeme plným právem nazvat otcem švýcarských salašnických psů. Heim spolu se Scherteleibem, Silberem a Strebelem neúnavně pátrali ve všech kantonech Švýcarska po vhodných chovných psech, kteří by odpovídali představám o nových rasách. Také pořádali první výstavy a vytyčovali chovatelské cíle. Nicméně do dnešní doby došel pohled na tohoto původně pracovního psa mnoha změn a bohužel jsou často viděni jen jako modní doplňky. Což je nejhorší osud, který ho může potkat, protože entlebuch nemiluje nic víc než plnění úkolů.

Povahové rysy

Přestože je entlebušský salašnický pes nejmenší ze švýcarské čtyřky (velký švýcarský salašnický pes, bernský salašnický pes, appenzelský salašnický pes a entlebušský salašnický pes), v užitečnosti nijak nezaostavá. Tento sebevědomý, neposedný a svalnatý uzlíček energie je ,,dokonalý chlapík". Entlebuch je věrný hlídač a průvodce, který se umí samostatně rozhodovat a bleskurychle odhadne situaci. Je to rozený optimista, který se postará o oživení domácnosti a nebudete se s ním nikdy nudit. Někdy se až moc projevuje štěkotem, proto je dobré už od štěňátka dbát na to, aby si ho příliš neoblíbil. S ostatními psy vychází bezproblémově. Entlík se nejlépe cítí v blízkosti své rodiny, tedy i v bytě, ale potřebuje alespoň jednu delší procházku denně. Zakladatelé soutěže agility museli mít entlebušské salašnické psy pravě na mysli, když tuto novou aktivitu pro volný čas vymýšleli. Hbitost, snadná ovladatelnost a zapálení do soutěže u entlebucha je jen těžko překonatelná. Miluje plavání v jakékoliv vodě.

Vzhled

Entlebušský salašnický pes bývá bohužel velmi často považován za křížence nebo za nedorostlého bernského salašnického psa s krátkou srstí. Tělo je velice svalnaté a o něco málo delší než vyšší. Má velmi dobře vyvinuté běhy, které umožňují energický pohyb. Výška v kohoutku se pohybuje mezi 40 a 50 cm a váha 20 až 30 kg. Krycí srst má krátkou, tvrdou a lesklou a podsadu velmi hustou. Základní barvou srsti je sytě černá se žlutýmy až rezavými znaky a na hlavě, hrudi a tlapkách jsou prvky bílé barvy.

Péče

Péče o srst je minimální, v době línání je dobré často vyčesávat kartáčem s gumovými nopky, aby se tento proces urychlil.
O zuby je dobré se také starat, abychom předešli odstranění zubního kamene ultrazvukem pod narkózou. Proto volíme pro psy vhodnou stravu: tvrdé granule s ostrými hranami a ke kousaní například kosti z bůvolí kůže. Preventivně můžeme otírat zuby vlhkou žínkou nebo čistit speciálními pastami pro psy.
O packy se staráme především v zimně (hlavně z důvodu solení chodníků), kdy je natíráme lékařskou vazelínou, aby nebyly rozpraskané. Drápky si většinou obrousí sám, ale u štěňat je potřeba je zatříhávat.
Uši čistíme speciálním roztokem, který nakapeme do ucha, promneme a necháme chvíli působit a následně vytřeme maz kosmetickým tampónem nebo kapesníčkem - cca jednou za 14 dní.